Úvod

Před 11 lety jsme si pořídili Italského chrtíka. Naším původním plánem bylo, že v rodině bude pouze jako domácí mazlíček. V té době by nás nikdy nenapadlo, že se staneme zapálenými pejskaři na chrtí dostihové dráze. Tato cesta však nebyla jednoduchá.

S Benettou Aldianou, tak se naše první italačka jmenovala, jsme začali absolvovat různé výstavy. Bylo jich mnoho. Přestože Benetta byla stále stejná, dostávali jsme do rozhodčích někdy tak různorodé posudky, až nás to pomalu, ale jistě přestávalo bavit. Nenechte se však mýlit. Benettka byla i tak úspěšná. Asi po dvou letech jsme zjistili, že existují i chrtí dostihy. Nejbližší dráha pro nás byla v Lednici, tak jsem se tam jednoho dne vypravili.

Když Benettka uviděla ovál a po něm táhnoucí se kůži, začala kňučet a chtěla se za ní hned rozběhnout. Motivovalo nás to k tomu, abychom ji vyzkoušeli i přímo na dráze. Zašli jsme za organizátory a zajistili jí jeden zkušební běh. Když na ni přišla řada, dali jsme ji do startovacího boxu a závod mohl začít. Benettka vyběhla jako raketa a s neustálým poštěkáváním se prohnala celou dráhou za kůží až do cíle. Byli jsme tak nadšeni její reakcí, neboť ona si to viditelně užívala, že jsme se rozhodli udělat licenční koušky, díky kterým mohla běhat dostihy s ostatními italskými chrtíky. Tak začalo naše šťastné období na dostihové dráze a naši italáčci se nestali pouze domácími mazlíčky, ale členy naší rodiny.