Historie chrtíků

historie_obr

K historii italského chrtíka můžeme s jistotou říct, že je velmi dlouhá. Od prehistorie do dnešních let. Chrtíci mají původ v miniaturních chrtech ze severní Afriky. Za zemi vzniku považujeme starý Egypt. Z doby asi 1. století př.n.l. se nám překvapivě dochovaly zachovalé mumie , které dokazují, že se již tehdy vyskytoval malý chrtík kohoutkové výšky 40 cm. Získal si přízeň jak egyptských vládců (např. Kleopatry), ale také šlechty v novověku (např. pruský král Bedřich Veliký). Traduje se, že na císařském dvoře se v té době vyskytovala velká smečka čítající až 50-ti kusů chrtíků.

Říká se že na apeninský poloostrov se chrtíci dostali jako dar královny Kleopatry Césarovi a tak po dnešní Itálii dostali své jméno. Ve skutečnosti se zde však vyskytovali již v pátém století př.n.l. Z Itálie putoval chov do Francie, dále Anglie a ostatních zemí.

V 19. stol. se plemeno začalo záměrně zmenšovat, aby je majitelé odlišili od již vzniklého vipeta. Následkem takového křížení se v chovech začal projevovat nanismus. Teprve v prvních desetiletích 20. stol. se chovatelé začali snažit zregenerovat chov. Dnešní podobu získal italský chrtík ve 40.letech 20. stol.

Italský chrtík je inteligentní, milý, hravý, někdy trošku tvrdohlavý a velmi rád se mazlí. Miluje svého pána a je mu oddaný. Pokud však v jeho prostředí nastanou změny, při správném zacházení se jim dokáže poměrně rychle přizpůsobit. Je psem nejen pro potěšení, ale na dostihové dráze je pravým sportovcem.